directions_bikeČP XCM Harrachov A (kat. 18./22, celk. 58./74)

Maraton v Harrachově je zlatej hřeb MTB sezóny v Česku pro profíky i solidní hobíky. A hřeb do rakve pro magory, jako jsem já. Budíček v Praze ve 4 ráno, v 6 příjezd do Harrachova, v 7 ráno start. Naštěstí letos vyšlo počasí, ráno krásných +7°C a jasno, přes den pak pálilo slunce dokonce až moc. Velký rozdíl proti loňsku, kdy mrzlo, byla jinovatka a v kopcích pak odpoledne pršelo.
Po startovním výjezdu na můstky se závoďáci oddělili a vzadu zůstalo gruppetto, ve kterým jsme celkem pokecali cestou přes Čerťák až do Rokytnice. Před DH singlem nás předjel kluk z Německa, co spěchal po defektu za eliťáky. No a dole pod singlem ležel přikrytej celofánem a čekal na záchranku. Nevíme, co se mu stalo.
Z Rokytnice na Dvoračky cesta dlouhá. 4 km s převýšením 12,5% v průměru, posledních 500 metrů má pořád nad 18%. Nebudem si lhát, tahalo to. Gruppettu jsem tu ale k překvapení všech i přes značnou váhovou přesilu ujel. Věděl jsem, že až přijdou singly v Polsku, tak mě převálcujou zpátky.
Ve sjezdu z Dvoraček ležel další kluk zabalenej v celofánu. 30 km a už dva mrtví. To mi připomnělo, že jsem letos zapomněl na připojištění do Polska... Sjezd z Míseček přes Medvědín do Špindlu jsem tak nějak radši probrzdil.
Pak už mě brzdily traily. Kamenná Medvědí stezka pod Špindlerovkou byla ještě dobrá. Po přejezdu do Polska ale začaly pravý trailový galeje. Od 45. do 85. km poctivá dřina, z počátku hodně poskakování po kamenech. Přesně to, co neumím... A těsně před občerstvovačkou na 60. km navíc ještě defekt - vykopl jsem drát v zadním kole, to šlo do osmy a zablokovalo se, takže jsem cca kilometr musel pěšky.
Na občerstvovačce naštěstí kluci se zlatejma rukama. Kolo provizorně opravili, takže jsem po 15 minutách mohl pokračovat v dalších galejích. Btw, elita byla tou dobou už skoro v cíli.
Mě čekalo ještě cca 20 km trailů a pak nekonečný stoupák z Piechowicz na Wysoki Kamień. Na 7 kilometrech převýšení 8,8 %, z toho dva úseky po 800 metrech přes 16 % v průměru. Z gruppetta jsme zbyli dva, velkou část kopce jsme museli pěšky.
Nahoře jsme se dobře najedli na poslední občerstvovačce u dolu Stanislaw a už nás čekal více méně sešup zpátky do Harrachova. Dojel jsem, přežil jsem, letos dokonce nebyl ani poslední ve výsledkový listině z těch, co dokončili. Na většině trailových úseků jsem si dokonce zlepšil časy. Takže celkově - VELKÁ SPOKOJENOST a těším se na příští rok.